Jemm.cz - paragliding - tandem - adrenalin - paragiding kurz - paragliding eshop

I když byl tento základní termický kurz původně naplánovaný na Slovensku, po zvážení meteo situace jsme se rozhodli změnit destinaci a odjeli jsme do Slovinských Karavanek. Předpověď byla vskutku luxusní, což slibovalo mnoho času stráveného ve vzduchu. O jedenácté ráno jsme se tři osobní auta z různých částí Česka a Slovenska potkali na pristávačce pod Kriškou horou. Sluníčko se na nás smálo a tak nebylo proč otálet a po úvodní instruktáži jsme šli lítat. Termika byla fakt luxusní a tak jsme se celkem bez problémů vyškrábali ze startu (Gozd) nad Kriškou goru a pak jsme se vezli dále po hřebenu nad Storžič. Lence se z toho přebytku termiky trochu zvedl „kufr“ a tak se vydala do rovin trochu dříve. Za to kluci byli odvážní, nebáli se točit až za hřeben a nedali si pokoj, dokud se jeden z nich nespálil a z donucení přistál v sedle na hřebenu. Po přistání v úzkém průseku Petr utřel pot z čela a vydal se po svých dolu do údolí… :-) Krásny letový den uzavíral Tomáš svojí akro sestavou se spirálou až k zemi. Pobalili jsme svých pár švestek a vyrazili se konečně najíst do vyhlášené „pizzošky“. K naší smůle měli pokaženou pec a my si pochutnali (trochu z donucení) na řízkách, smaženém sýru, salátech a samozřejmě slovinském pivku Laško. Druhý den nás na startovačce přivítali místní lítači a kurzisti. Plánovaný přelet nám překazila vysoká oblačnost, která nás připravila o termiku. Za to větru bylo dost a tak jsme trochu procvičili svahování. A na závěr, pro zpestření, jsme vyhlásili soutěž v přesnosti přistání a nejlépe se dařilo Honzovi s Lukášem. Naši sestavu přišla posilnit Lucka, i s ovladačem na termiku :-) a tak jsme si ji k večeru opět pustili. Lenka si při svém nezdařilém startu trhla svého Fideska o strom čímž si zařídila zábavu na večer a při měsíčku na něm mohla vyšívat :-). Třetí den jsme vycházející sluníčko přivítali rozcvičkou… :-). Jelikož vítr zeslábl, mohli jsme si dovolit letět zas o kus dále a tak jsem se s Honzou vydala podívat se z blízka na Dobrču. Po zdolání přeskoku zpět na Krišku jsme se nad ní potkali se zbytkem naší partičky a spolu jsme se vydali opět na Storžič. Nad jeho vrcholem si to nejvíce dával (užíval) Pavel. Ve vzduchu jsme byli zavěšeni skoro až do západu slunce a tak jsme si do sytosti užili společného létaní, focení a vození se po hřebenu – no prostě večerní romantika, jak má být. Po čtyřech hodinách, (někteří až po šesti a půl hodinách) ve vzduchu jsme ztuhlí, vyhládlí, ale vysmáti a spokojení přistáli dole na plánované přistávačce. Po dobré a zasloužené pizze jsme v posteli upadli do bezvědomí… :-) Navzdory nepříznivé předpovědi počasí a blížící se studené frontě jsme si i v neděli dopoledne ještě chvilku na Gozdu zalétali a tím jsme se s tímto krásným terénem pro tentokrát rozloučili. Během výletu padali všelijaké osobní rekordy jak v délce pobytu ve vzduchu tak v přesnosti přistání, ale hlavně jsme si příjemně zalétali, něco nového se naučili a hodně jsme se spolu nasmáli prostě všechno, jak má být… ;o) Tak zase někdy (nejlépe někde nad kopcem) ahoj Hanka z Bratislavy 

 

Reakce k článku:

Nová reakce:

Jméno:
E-mail:
Text:
Vyplň 'nospam':