Jemm.cz - paragliding - tandem - adrenalin - paragiding kurz - paragliding eshop

Divíš se, proč máme z kurzu kitování v naší galerii tolik fotek z potápění? No, když někdo vymýšlí pořád sporty, které jsou tolik závislé na počasí, tak je potřeba hledat další a další alternativy v případě nepříznivého počasí … :-).

Magda, nám přidělená instruktorka polské národnosti, se snažila a teorii kitování jsme měli už první den výuky zmáknutou od A až po Z i se všemi nácviky na sucho… Vzhledem k nedostatku větru přišly tedy na řadu alternativní činnosti. Potápění patří v Egyptě mezi jednu z opravdu atraktivních aktivit, na kterou počasí naštěstí nemá takový vliv. Svým způsobem mi svět pod vodou připomíná volný pád. Téměř beztížný stav s naprostou volností a nádechem adrenalinu. Musím, ale přiznat, že když už třetí den se nepohnul ani lísteček na palmě začínali jsme být trochu dost nervózní a potápění, beach volejbal či procházky po golfovém hřišti s Milanovým odborným výkladem nás už přestávaly uspokojovat. 95% všech turistů kolem nás by nechápalo, jak můžeme být nespokojeni když je obloha bez mráčků, teplé čisté moře bez vln a teplota vzduchu kolem třiceti ve stínu…

Bůh větru nakonec našim modlitbám a připíjení na vítr neodolal a další ráno se palmy vlivem proudícího vzduchu konečně začaly pohupovat. Hned u snídaně bylo vidět, kdo z turistů je tady za účelem kitování. Postavičky s úsměvem na tváři hbitě se pohybující mezi „švédskými“ stoly… Rychle pofackovat snídani, sendvič sebou bo na oběd určitě nebude dneska čas…Ani jsem pořádně nestihl ranní hygienu, pravda zas tak na ní nelpím, a už jsme seděli v místním taxiku zvaném „Tuc Tuc“ a frčeli směr „Read see zone“ pláž.

Z žáků jsme byli první na pláži připravení v pozoru a čekali na instruktory, až se na vodě vyřádí a příjdou do práce :-). Bylo příjemné je u této rozcvičky pozorovat a fotit. Já je plně chápal. My „kurzíkům“ dáváme termické přestávky, oni zase tvrdí, že je ještě ráno vlivem odlivu pro nováčky málo vody… Navíc mi tento způsob ideomotorického tréninku dal hodně a v praxi se mi ho pak podařilo zúročit…

Konečně přišla ta dlouho očekávaná chvíle a my jsme si šli „nafasovat“ svého kajta. Naše sehraná teamová práce při kompletaci kita připomínala mechaniky z F1. Po spojení linče a báru s bederákem vztyčuji palec na jednoho z „bič bojů“ (místní černošští kluci pomáhající na pláži). Pro něj to je znamení , aby mi odstartoval mého kajta. Z jeho rukou, držícího kita na třetí hodině větrného okna, mi „létavec“ (polský název pro kita) pomalu vyklouzne nad hlavu.

Pod vedením jednoho z nejzkušenějších instruktorů Marka Zacha zvaného „murphy“, vyrážíme vstříc novým zážitkům. Jasně, že učený z nebe nespadl a první pokusy, hlavně pády, byly opravdu humorné… Dutiny jsme měli řádně propláchnuté… :-) Po pár pokusech se mi podařilo konečně ujet několik desítek metrů a nespadnout. Byla to opravdu motivační odměna… Život nám zachránilo zapadající slunce. Jinak bychom asi umřeli vyčerpáním, žízní či hladem :-). Po šesti hodinách ve vodě jsme vylezli rozmočení, spálené tváře od slunce, červené oči ze slané vody a větru, ale se spokojeným úsměvem od ucha až k uchu… Po večeři a dvoudecci červeného vína jsme upadli do „bezvědomí“. Další den vypadal podobně jen s tím, že já už nemusel čekat na instruktory a mohl jsem vyrazit na vodu sám. Pro podstav vody se dalo jezdit takhle brzy dopoledne pouze v omezeném prostoru. Z bezpečností je to v kitingu podobné jako u paraglidingu. Čím více pokoušíš své štěstí a riskuješ tím je sport nebezpečnější.

Já se samozřejmě nejdřív musel spálit, abych si pak dal pozor. Frčím si to směrem ke korálům a libuji si jak mi prkno pěkně řeže vodu. Vycházelo mi to akorát na písečnou skvrnu mezi korály. Pravda mohl bych to bezpečně otočit ještě před korály, ale to bych se okradl asi o padesát metru jízdy… Otočka se nevydařila tak jak jsem plánoval a hodil jsem „držku“ přímo nad korály. Vzhledem k tomu, že vody stále ještě přibývalo, odneslo to podřené koleno, potrhané neoprénové boty a poškrábané ruce. Inu kdo chce kam, pomozme mu tam… Od té doby jsem se na korály vždy díval z bezpečné vzdálenosti…

Část výuky nazvaná „nastoupání si proti větru“ mi šla nejlépe po svých a s prknem pod paží :-). Za cíl jsem si dal otočit se bez pádu a vystoupit z prkna na stejném místě kde jsem nastoupil. Ještě půl hodiny před západem slunce jsem vítězoslavně odcházel z vody… Při pohybu mě bolí kdejaký sval na těle, ale rozhodně to za to stálo.

Co závěrem? Kdo touží po tom naučit se kite-surfing je El Gouna ideální místo, 300m široký pás mělké vody lemuje písečné pláže. V celé šířce je tak max. po pás teplé a čisté vody. Tak cca 300dni v roce fouká vítr o ideálním směru, síle a navíc je příjemně teplý i v těchto podzimních měsících. V místní kitové škole „Red sea zone“, se kterou spolupracujeme, fungují kvalitní instruktoři mimo jiné z Česka a Polska. Část z nich jsou stále aktivní závodníci s nemalými úspěchy.

Tak že příští rok brzy z jara plánujeme další podobnou akci. Informace najdeš na našich stránkách…

Reakce k článku:

Nová reakce: