Jemm.cz - paragliding - tandem - adrenalin - paragiding kurz - paragliding eshop

ROLDANILLO OPEN COLOMBIA

Čekalo nás dva týdny létání. Jsme však realisti, podle nejnovějších zahraničních zpráv to vypadá spíše na vodní sporty. Loňský rok kontinent ovlivňoval El Niňo a vytvářel v jižní Americe překrásné přeletové podmínky. Poté však následovala sezóna La Niňa, která přináší hodně srážek v tropických oblastech, víc než obvykle. A tak sledujeme ze zpravodajství obrovské záplavy a chladné počasí. Necháme se překvapit! Co nás nepřekvapilo, bylo to, že nám opět ztratily padáky a to při přestupu Bogota – Pereira (vnitrostátní letiště). Ještě den před závodem nemáme křídla a tak řešíme náhradní varianty.

Jako první z České osady přiletěl Karlík, který nás s Ondrou již očekával v místním „hotelu“ – jestli by se tomu tak dalo říkat. Místo sprchy díra ve zdi, okna do zdi, dusno a smrad. Padáme únavou a snažíme se přetočit čas. Přesto se budíme v 5 ráno. Po ránu nestíháme zírat. Déšť nás tak nepřekvapil, ale pohled ne elektrické dráty obrostlé trávou. No nic jdem sehnat něco do žalůdku. Zatím objevujeme jen nasládlé pečivo nevalné chuti a pěkně hnusnou kávu. Místo tréninkového dne jdeme shánět ztracené bágly a Karlík vyráží na kopec. Večer je zahájena Open Ceremony Open Roldanilla státní, krajskou, okresní a místní hymnou. Tak jdeme raději objevovat místní kuchyni, pizzu nebrat…Karlík má klouzačku!!! To nás ostatně potkalo úplně všechny a nepomáhá ani vypalovat domácí slivovicí.

Světe div se, tady se asi bude lítat i kdyby trakaře padaly. Koukáme jak vyorané myši. Výjezd na kopec je v 8 ráno, skoro za tmy a drobného mrholení. Cesta nahoru je opravdu pro terénní vozy, bohužel závěr musíme šlapat po svých. Tak se jen rozpačitě rozhlížíme, kam jsme to přijeli závodit. První tasky byly velmi krátké a lítalo se velmi blízko všudypřítomných elektrických drátů. Závěry dne končily pod totálně zadekovanou oblohou, vyhnitím bůhvíkde. Zato sklízíme úspěch, dokázat se třikrát zvednou téměř z 30 m nad zemí, to se nepoštěstí všude. Jedno kolo dokonce přistávám mezi cukrovou třtinu do bažiny. Během prudkého lijáku a bouřky mě vysvobozuje místní traktorista. V HQ sleduji, že nejsem sama, kdo pěkně promokl. No toto začíná.

Další dny se však počasí stále vylepšuje a chce si to pořádně namazat nos. Ať nedopadneme jako náš trenér opalování Karlík, který svítil jak žárovka. Následuje Mickey Mouse Ondra. Tasky se prodlužují a někdy se držíme i 5 hodin ve vzduchu. Teď už si dáváme velkého majzla, kam přistávat. Hlavně blízko nějaké cesty nebo chajdaloupky. Létáme podél hlavního hřebene, přes údolí, nad kterým krásně fungují stoupáky občas i nad místy, kam bychom fakt nechtěli přistávat. Například bažiny okolo rozvodněné řeky, lány cukrové třtiny nebo ohromné zarostlé údolí v horách, kde se pěstovalo bůhvíco.

Šestidenní zápolení Mistrovství Kolumbie končí a to víc než úspěšně. Ze 145 startujících závodníků končí Renča 27., z žen po Seiko Fukuoka Naville hned 2. Ondra na 34. Místě a Karlík 41. Zde najdete oficiální stránky závodu.

http://www.vo­landoenroldani­llo.com.co

PWC COLOMBIA

Česká partička je kompletní. Skupinku Karlík Vrbenský, Ondra Krupa a Renča Kuhnová doplňuje startující Ráďa Večeřa, Davídek Ohlídal a Peťule Slívová. Nechybí support windamín team, Prostějovska sekce Liborek, Skalda, Mrnďa, Ivoš a samozřejmě diváci v zatáčce, to vše pod dobrým dohledem pistolníků místní armády. A závod může začít. Bohužel bez Davídka, který špatně přistál tréninkový den a zlomil si ruku. Přesto i se zevním fixátorem zápěstí zůstává fandit.

Tak hezky jsme si zalétali na Colombia Open, to byla taková rozcvička, abychom poznali, jak to tady chodí a na co si dát majzla. Fakt nám to hodně pomohlo. No a teď se jde pořádně závodit. Všichni závodníci ladí formy i své nové superbrusy. Každý se musí pochlapit se svým novým dvoulajnovým pašákem. Třílajny se prý už nenosí . Taky pár nevyvedených kousků pořád někomu padaly na hlavu. Výkon opravdu není všechno. Tady to bylo pořádné závodnění. Létání mezi 3–6 hodinami, tasky dlouhé, složité, rychlostní, prostě všechno co si pilot dokáže představit, se tady odehrávalo. Trasy někdy vedly 70, jindy 140 km a možností kudy to letět bylo nesčetně. Jak říká mladý švýcarský vítěz závodu Michael Siegel, stačí koukat na konvergenční lajny a správně se rozhodnout. Ikdyž byl pilot nízko, přesto měl stále šanci se zvednout, letět jinudy a dohnat skupinu. Nebylo to klasické stádo ovcí a rychlovky na speedu podél svahu. Tady bylo tolik variací a záludností a napínavých míst, až byl z toho člověk překvapen. Opět se uletělo 6 platných kol a ke konci jsme opravdu padali na hubu. Přesto to chtělo si držet svůj průměr a neudělat chybu. Poslední kolo to utavila vedoucí Keiko Hiraki na Ozonu, která zbytečně hrotila a šlapala full knedlík na své nové brusce, až ji to řachlo, zalistovalo se a hodila záložku. Tím ztratila 180 bodový náskok a skončila na 3. Pozici. Takže výsledky dopadly nad očekávání a máme zlato!!! Vítězí Renča za Axis Mercury, druhá skončila Eliza Houdry na Niviuk Icepeak 4, Petra Niviuk Icepeak 3 na 4.místě a současná favoritka Seiko až na 5.pozici, které nestačily síly v tomto dvoutýdenním maratonu. Mezi muži to bylo také napínavé, opravdu smekám před výkonem Michaela Siegla za Gin Boomerang 8, který se dokáže zvednout odkudkoliv, druhý se umístil Russell Ogden Ozon Mantra proto a třetí Pete Neuenschwander Ozon Mantra R10.

A jde se pařit!!! Místní diskotékové bary a cluby neznají mezí a pro milovníky večerního života je to ráj na zemi. Všudypřítomná salza, neboli sexi tanec pohltí všechny. Bohužel během závodů jsme byli natolik mrtví, že jsme si to stihli vychutnat až na závěr. Videa a fotky naleznete na:

http://www.pa­raglidingworldcup­.org/