Jemm.cz - paragliding - tandem - adrenalin - paragiding kurz - paragliding eshop

2. kolo Evropského turné PWC ITÁLIE ST.POTITO (3.7.-10.7.)

Čtvrteční a páteční den využíváme k tréninkovce s hrstkou pilotů a objevujeme areál. Řeknu vám, velká paráda. Terén velmi členitý s horským masivem a několika lyžařskými středisky. Představte si travnaté vrcholky hor s pasoucími se stády koní a ovcemi, šťavnatá a zelená příroda, mnoho jezer, řek a kaňonů. Hory s 6-ti startovačkami, pro páteční den vybíráme tu na severní start a nejvýše položenou. Jedeme na start s Japončíkama asi dvě hodiny a ještě nás čeká 20 minut s báglem pěšo. Ale stálo to za to, výhled do krajiny pro bohy v pozadí s nejvyšším vrcholem Mt.Mileto 2060 m. Je jedna odpoledne a my ve vzduchu pod základnami ve 2400 m. V horách se mezitím napekly kongesťáky a tak to s jedním Rusem oblétáme rovinami proti větru. Zpátky to bereme přes náhorní plato a zpět do St.Potito. Prostě jsme si dali takové padesátikilometrové kolečko a okolo už vybublali bouřky. Přistáváme zavčasu. Mezitím se do našeho kempingového místečka sjíždí partička, kempujeme tentokráte na hřišti se sociálkama a vším potřebným. Následující tréninkový den vypadal podobně, přesto si 3 hodinky polétáme. Piloti přijíždějí a celkem se schází 108 závodníků celé planety.

1.Task Neděle 3.7.

I přes hrozící bouřky se vypisuje trasa podobná té tréninkové 80 km dlouhá. Startujeme opět na severním startu, kam se musíme autobusy dopravit zhruba 2 hodiny. Let je nádherný, zato obloha se zatahuje a od západu se vytváří famózní kovadlina. Task naštěstí stopli hodinu a půl po otevření vzdušného cilindru a většina je v pozici 2000 m okolo 40–30 km. Kovadlina je téměř nad našimi hlavami, přesto se partička rozhodla o návrat do St.Potita přes hory podél bouřky. To bylo něco pro mě! Otáčím to o 90 stupňů do rovin za sluncem a ještě letím dalších 20 km s přistáním u přehrady a luxusním stopem.

Následují dny plné cestování autobusem na jiné startovačky, ale vždy bouřky nebo oblačnost rozhodli o zrušení tasku. Poté silný vítr a brzské bouřky. Dny alespoň využíváme k návštěvě Pompejí, Vesuvu, Monte Cassina, pobřežních pláží i aquaparku. Co se týká organizace, tak nás trochu zklamala totální dezorganizace vývozů a svozů, v autobuse trávíme více času jak ve vzduchu zbytečným čekáním a poruchami. Párty stojí taky za starou bačkoru a chybí jakákoliv komunikace mezi organizátorem a piloty. Prostě typico italiano!

2.Task Pátek 9.7.

Konečně den jak víno, tentokráte bezoblačná termika a silný vítr. Vypisují opět 79 km task ze severní strany údolí, kde je po frontě nádherný výhled do okolí. Přes slabý začátek se dolina rozchodila perfektně a vypadá to na stíhací závod. Vítezí Luc Arman s časem 2:50, já dolétám asi 50 o osm minut později. Zítra čeká závěrečný den, vypadá opět letově, tak držte pěsti.

Výsledky sledujte: http://www.fas­tretrieve.com/…/2010/­5.html

Sobota 10.7. Hurá máme zlato!!!

Dnes jsme se opět krásně povozili v busíku nahoru a dolů, prdele už máme otlačené do kostičky. Na kopci duní, přesto 4 hodiny vyčkáváme, opalujeme se a vymýšlíme jak zabít čas. Celkem 4 windamíni se pokusili o start, dokonce i let, ale po breefingu s naivním 72 km kolem se rozfoukalo natolik, že nebylo možné v poryvech odstartovat. A jak jsme dopadli? Po těch dvou kolech máme na vítěze necelých 200 bodů. Takže se nic nemění, výsledky zůstávají ze včerejška. Z mužů zvítězil Francouz Luc Arman, konstruktér Ozonu, druhý Slovinec za Niviuke a otec Aliaž Valič, třetí Ozoňák Němec Andreas Malecki. Z žen vítězí Renča, těsně Japonka Seiko Fukuoka a třetí Švýcarka Regula Strasser. Být více kol, tak se pořadí trošku vytříbí a je co dohánět. S takovou bude Evropský pohár měně hodnotný a na Superfinál do Turecka asi pojede více Japončíků a Číňanů než Evrpanů. Z každého závodu se kvalifikuje zhruba prvních 25 pilotů a 3 ženy. Poslední kola jsou v USA a v Portugalsku, kam už bohužel namířeno nemáme. Uvidíme v další reportáži v říjnu z Tureckého Denizli, kdo se nominoval. Tak číao amigo!